V 50. letech, když byl Vladimír malý chlapec, medicína nabízela pacientům s vzácnou poruchou srážlivosti krve jen málo variant terapie. Tzv. profylaktická léčba tehdy neexistovala. Vladimír měl to štěstí, že jeho tatínek byl lékař, rodina bydlela ve služebním bytě přímo v nemocnici, a proto když došlo k závažné krvácivé příhodě, mohl mu podat transfuzi přímo „doma“. „To se ale stalo řekněme jednou dvakrát,“ vzpomíná Vladimír Dolejš.
V případě krvácení do kloubu zůstal několik dní ležet doma v posteli a čekalo se, až problémy odezní. Pak se vracel do běžného života. „Nemůžu říct, že by mě furt něco bolelo. Vlastně jsem měl úplně normální dětství. S kluky jsem jezdil na kole, běhali jsme a blbli venku. Nikdy jsem se samozřejmě nehrnul do kontaktních sportů, jako je fotbal,“ vzpomíná Vladimír Dolejš.
Časté cesty i navzdory nemoci
Když se na gymnáziu rozhodoval o své budoucí profesi, vybral si studium žurnalistiky. Po vysoké škole pak vyzkoušel nejprve práci v tehdejším Československém rozhlase, pak v Československé a později v České televizi, kde pracoval zhruba 25 let.
Postupně se dostal do motoristické redakce jako redaktor a moderátor. „Měl jsem to štěstí, že jsem projel celý svět, všechny kontinenty. Což se málokomu tehdy podařilo. Natáčeli jsme třeba 30 zahraničních reportáží ročně,“ vypráví Vladimír Dolejš.
Zatímco za běžného provozu docházel na transfuze do Ústavu hematologie a krevní transfuze, na cestách měl již pohotovostní léky při sobě. „Již v 90. letech jsem si díky lékařce (Zdeňce) Vorlové, zakladatelce hemofilické (domácí) péče u nás, mohl na své zahraniční cesty půjčovat krabičky léků s koncentrátem v prášku pro akutní péči,“ vzpomíná. Jen málokdy se prý stalo, že na nějaké natáčení odjet nemohl. „Mám pocit, že moje nemoc výkon mé profese téměř neovlivnila. V mém okolí, kromě těch nejbližších, o ní nikdy nikdo nevěděl,“ říká Vladimír Dolejš.
V čele pacientské organizace
Automobilům se navíc aktivně věnoval i v rámci svého koníčku, 25 let totiž jezdil rallye. „Nedávno jsem se díval do statistik a zjistil jsem, že jsem absolvoval 78 rallye, a to jak doma, tak v zahraničí,“ popisuje Dolejš s tím, že i když je tento sport považován za nebezpečný, de facto není. Závodník je připoután v autě, má na sobě helmu a kolem sebe rám.
Paradoxně největší úraz se mu přihodil v civilním provozu v noci, kdy se vyboural. „Tenkrát jsem měl otevřenou zlomeninu a mé koleno, které už bylo i tak postižené krvácením, se už nikdy nespravilo,“ říká Vladimír Dolejš. Nehoda nakonec přispěla k nutnosti nechat si vyměnit oba kolenní klouby.
Vladimír Dolejš taky úzce spolupracoval s pacientskou organizací Český svaz hemofiliků, v letech 2009 až 2017 dokonce coby její předseda. „Myslím, že se nám s kolegy podařilo svaz přeměnit na moderní pacientskou organizaci. Tenkrát jsme dokázali, že se se svazem začalo počítat i v medicínských kruzích,“ říká s tím, že pro komunitu hemofiliků mj. natočil video o tomto krvácivém onemocnění.
Nic nevnímáte, jste v jiném světě
Zhruba od roku 2010 užívá Vladimír Dolejš coby těžký hemofilik s hladinou srážecího faktoru pod 1 % profylaktickou léčbu. Léky mu aplikuje buď jeho manželka, anebo zdravotní sestra z agentury domácí péče, která za ním pravidelně dochází domů. (Domácí péče je hrazená z veřejného zdravotního pojištění, poukaz na tyto služby vydává praktický lékař. Zdravotní sestry pomáhají hemofilikům mj. s aplikací léků, ošetřením žilních vstupů, rehabilitací atd. Seznamy agentur domácí péče, které nabízejí pomoc hemofilikům, naleznete například zde – pozn. red.)
Ani preventivní léčba ovšem nezabránila závažné komplikaci, která Vladimíra Dolejše postihla v roce 2012. Na dovolené v Paříži jej začala úporně bolet hlava. Domů ještě zvládl společně s manželkou doletět, ovšem v Praze byl urychleně hospitalizovaný a v nemocnici strávil s krvácením do mozku několik týdnů. „Nic nevnímáte, nepamatujete si, jste v jiném světě,“ vzpomíná Vladimír Dolejš s tím, že ještě zhruba tři měsíce po hospitalizaci se léčil doma. Měl štěstí, že závažná příhoda u něj dopadla dobře, a navíc nezanechala žádné následky.
Jak už bylo uvedeno na začátku, i když je Vladimír Dolejš v současnosti v důchodu, žije stále velmi aktivní život. Na celý jeho příběh se můžete podívat i na videu.
(lek)
