Péče o pacienty s hemofilií je jiná v tom, že případné invazivní ošetření je třeba konzultovat s ošetřujícím hematologem. Hrozí totiž riziko krvácení, které může dříve či později po zákroku nastat a samovolně se nezastaví. „Snažíme se o to, aby ošetření bylo co nejšetrnější. Pacienti jsou ošetřováni v lokální anestezii, tedy při vědomí. Záleží na tíži onemocnění, tedy kolik procent srážlivého faktoru danému pacientovi zbývá,“ vysvětluje MUDr. Karel Chleborád, který už od roku 2007 působí na Dětské stomatologické klinice v Motole.
Zatímco u lehkých hemofiliků zpravidla příprava na zubní ošetření není nutná, u středně těžkých a těžkých pacientů s hemofilií je nezbytná. Přípravu provádí ošetřující hematolog, který u hemofilika zjistí aktuální hladinu koagulačních faktorů a na základě toho stanoví, jaké množství chybějícího faktoru je třeba před zásahem stomatologa aplikovat. Podání profylaktické léčby tak umožní hladký průběh ošetření.
Moderní preparáty zajišťují hemofilikům komfortní zubní péči
Právě díky moderní léčbě, která v posledních desetiletích prošla zásadním vývojem a díky níž je dnes možné se závažným krvácivým onemocněním žít téměř bez omezení, je i zubní ošetření pro hemofiliky mnohem snesitelnější než dříve. „Před dvaceti lety byli hemofilici ošetřováni velmi často pouze v celkové anestezii při hospitalizaci. Jelikož tkáňové lepidlo, které se aplikuje do rány po ošetření, bylo v kapalném stavu, bylo nutné před ošetřením zhotovit v zubní laboratoři takzvanou krycí desku z plastu, aby se lepidlo udrželo v místě rány. Deska se po ošetření upevnila na jednu čelist pomocí zinkoxideugenolové pasty, která se nechala ztuhnout v ústech. Pacient musel po šetření požívat 10 dní pouze kašovitou stravu,“ vzpomíná MUDr. Karel Chleborád.
Moderní tkáňové lepidlo má houbovitou konzistenci a po aplikaci není nutné překrývat ránu krycí deskou. To vede k rychlejšímu a lepšímu výsledku hojení a minimalizaci rizika poranění při pohybu krycí desky. Zároveň je pro pacienta výrazně komfortnější také pooperační fáze, což potvrzuje i Blanka, maminka dnes 11letého chlapce s hemofilií: „Když bylo synovi 5 let, byli jsme na větším zákroku ve FN Motol kvůli ošetření stoličky. Z důvodu hrozícího zánětu – zub byl hodně zkažený – lékařka přistoupila k extrakci zubu. Na hematologii byl synovi aplikován koncentrát před zákrokem, poté mu zub na oddělení vytrhli, ránu zalepili tkáňovým lepidlem a zašili. Po tomto zákroku několik dnů jedl měkčí stravu, aby si ránu po vytržení zubu znovu neporanil.“
Když hemofilika nečekaně rozbolí zub…
I lidem s krvácivým onemocněním se samozřejmě stává, že je zničehonic rozbolí zub nebo u nich dojde k jiné zdravotní nepříjemnosti, která vyžaduje akutní zásah zubaře. Není ovšem výjimkou, že „běžný“ stomatolog se pacienta s hemofilií bojí ošetřit. U méně zkušeného či nedostatečně poučeného zubního lékaře tak může být výsledek ošetření dramatický. „Synovi stomatolog odvrtal zoubek tak moc, že to začalo krvácet tak, že skončil v celkové anestezii a s vytržením sousedících zubů. Kvůli tomu přišel předčasně o první zoubky a musel nosit několik let různé mezerníky a rovnátka. Z pohledu odborníků zde chyběla konzultace s hematologií,“ uvádí Katka, maminka dnes 15letého hemofilika.
V případě akutního zákroku je tedy bezpodmínečně nutné, aby ošetřující stomatolog byl o krvácivé chorobě včas informován. Na základě toho se musí rozhodnout, jestli je schopen ošetření provést, nebo zda musí pacienta odeslat na pracoviště, kde se o hemofiliky umějí postarat.
(jez)
Spolupráce na článku: MUDr. Karel Chleborád a pacientské sdružení Hemojunior