Diskuzi na téma „Hemofilici pohledem lékařů záchranné služby a urgentních příjmů“ hostil výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Předsedala jí poslankyně výboru a zároveň záchranářka Jana Pastuchová.
Systém funguje, jak má
V úvodu debaty vystoupil náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči Roman Prymula. Podle něj je v současné době systém urgentní zdravotnické péče o hemofiliky nastaven dobře. V České republice je několik zařízení se statusem léčebného centra pro hemofilii a sanitky mají hemofiliky namísto do spádových nemocnic vozit právě do těchto center.
Vladimír Dolejš, tehdy předseda Českého svazu hemofiliků, mu oponoval, že právě k tomu někdy nedochází, a že chyby jsou navíc i jinde. Uvedl případ, kdy lékař záchranné služby odmítl zraněnému hemofilikovi na jeho vlastní žádost podat srážecí faktor. Proto nabádal, aby zdravotníci více naslouchali vyjádření hemofiliků, kteří mají se svou nemocí zkušenost. Dále upozornil na to, že záchranáři bez souhlasu lékaře nesmějí podávat léky do žíly, a může tak dojít k nebezpečné prodlevě v podání srážecího faktoru.
Podle ředitele Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Ilji Deyla podobné problémy běžně nevznikají. Pokud k takovým případům skutečně došlo, jde podle jeho názoru o chyby jednotlivců. Selhání lidského faktoru se bohužel nedá ani v dobře nastaveném systému zcela vyhnout.
Upozornění na chybu není stížnost
Prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR Marek Slabý dodal, že před diskuzí rozeslal stanicím záchranné služby napříč republikou dotaz, zda u nich v minulosti nastaly nějaké problémy s hemofiliky. Ani jedna stanice prý žádné stížnosti ani pochybení nezaznamenala. Na to Vladimír Dolejš namítl, že on o nepříjemných případech týkajících se jak záchranek, tak i urgentních příjmů nemocnic ví a uvedl konkrétní údaje.
Všichni se shodli na tom, že v těchto situacích je nutné vždy upozornit na problém, dokud je aktuální. Jak záchranná služba, tak i většina nemocnic má dobře nastavený systém podávání stížností, a každá událost se tak může řešit rychle a přímo se zúčastněnými osobami. Podle Marka Slabého se pacienti nemusejí obávat nepřátelsky znějícího slova „stížnost“. Pokud je totiž oprávněná, nejde o křiklounství, ale o upozornění na chybu – a napravování chyb je ve společném zájmu všech zúčastněných.
Při nehodě pomůže označení a lékárnička
Jednu z matek hemofilika zajímala otázka řešení dopravní nehody či jiné situace, při které se její syn zraní a ona nebude schopná záchranáře upozornit na jeho nemoc. Zástupci záchranných služeb se shodli na tom, že případné označení hemofiliků musí být shodné, jednoznačné a na první pohled viditelné. Nejlepší se jim zdála představa jednoduchého náramku s textem.
Z řad pacientů také zaznělo, že mnozí rodiče vozí neustále s sebou srážecí faktor v chladicí tašce, který může být potřeba dítěti podat. Ředitel pražské záchranky Petr Kolouch upozornil, že pátrat po lécích v celém autě je v případě zásahu záchranářů nemožné a že by opět pomohla standardizace. To znamená jednotný vzhled tašky, která bude uložená na jasně daném místě v autě, například vedle autolékárničky. Doporučil pacientským organizacím, aby se na náramcích i lékových taškách domluvily a předaly informace svým členům. Pro záchranáře pak už bude otázkou okamžiku, aby se nová pravidla naučili a začali se jimi v praxi řídit.
(luko)
