Podeváté a s největší pravděpodobností naposled zavítal náš tábor do beskydského rekreačního střediska Ondrášův dvůr.
Sjelo se sem téměř 60 příslušníků indiánského kmene Gothajů, aby se spojili ke společnému boji proti bledým tvářím. Rozdělili jsme se do čtyř skupin – Děti Slunce, Kojoti, Wakpa a Peta Oyate, mezi kterými sice během etapových her vládla rivalita, ale běžný táborový den probíhal pro všechny stejně.
Ve třičtvrtě na osm nás probudil některý z náčelníků svým bubenickým uměním a od osmi už jsme si všichni protahovali těla při rozcvičce na tenisovém kurtu. Po snídani jsme zapojili i svého uměleckého ducha při výrobě rekvizit jako čelenky, tomahavky nebo náramky z korálků, to vše proložené další rehabilitací, a jedinou věcí, podle které se náš tábor dá odlišit od ostatních: profylaxí. Ta pomáhala udržet klouby hemofiliků připravené na odpolední etapové hry, který byly často fyzicky náročné.
A jako každý rok, i tentokrát se našlo několik odvážných nováčku, kteří si aplikovali poprvé samí.
Po odpolední hře, která byla často koncipována na procvičení nejen těla, ale i ducha, následovala kmenová rada, na které se jednotlivé skupiny dozvěděly, jak si vedly, a někteří z jejich členů byli oceněni červenými pírky za zásluhy. Poté následoval večerní program – hry, soutěže nebo letní kino a pak už večerka a spát. Jen jednou náš poklidný spánek narušil únos náčelníka, ale téměř všichni se lesem úspěšně proplížili a napomohli jeho záchraně.
Dvakrát jsme měli i pár dobrých a nezapomenutelných zážitků z výletů. Prvně jsme byli spát pod širákem na louce poblíž Rožnova pod Radhoštěm. Spaní pod hvězdnou oblohou bylo příjemné a ráno vydařené. Druhý výlet byl hlavně o zábavě. Navštívili jsme totiž zábavní park Velká Rača na Slovensku. A jak se říká, bylo „srandy kopec“. Prostě a jednoduše na tomto táboře jde vedoucím hlavně vykreslit dětem úsměv na tváři.
Ačkoliv v „Ondráši“, na který máme spoustu krásných vzpomínek, jsme letos naposled, táborů nás snad ještě hodně čeká, a jistě budou všechny stejně vydařené jako ten letošní.
Míša Skokanová a Lukáš Kratochvíl (účastníci LHT 2013)
* * * * *
Ano, jak již padlo v předchozím odstavci, na Ondrášův dvůr máme spoustu krásných vzpomínek a děti si areál opravdu oblíbily. Při odjezdu zaznívalo od některých: „To je škoda, že už sem nepojedeme“. Bohužel, podnikatelské záměry velí jiným směrem a pokud se tak stane, budeme nuceni Ondrášův dvůr opustit. Proto prosíme o pomoc, radu. Pokud znáte vhodný areál, rekreační středisko, které bude mít patřičné zázemí pro náš tábor, neváhejte nás kontaktovat.
A ještě mi dovolte několik slov k tomu letošnímu. Za těch devět let nepamatujeme tak slunečné počasí, jak tomu bylo letos a proto jsme většinu času trávili venku, v lese. Bazén byl permanentně obsazen, vyšlo nám konečně i několik let plánované spaní pod širým nebem, oblíbené se taktéž stalo letní kino a sledování tematických filmů Vinnetou a Poklad na stříbrném jezeře. 40 dětí, z nichž bylo 25 hemofiliků nebo účastníků s von Willebrandovou chorobou, si pečlivě plnilo své každodenní povinnosti a to především nácvikem autoaplikace či individuální nebo skupinovou fyzioterapií. Téměř každý den zazněla z úst zdravotního personálu pochvala za úspěšnou aplikaci. Lékařské duo Jan Blatný a Světlana Köhlerová připravilo během prvního týdne pro děti zajímavé povídání o hemofilii zaměřené především na důležitost profylaxe a domácí léčby. Vzpomínky se nám vrátily, když jsme si prohlédli i několik slidů z předešlých ročníků LHT. O fyzioterapii si své doplnila Maruška Katzerová, která společně se svými kolegyněmi Táňou, Bárou a Andrejkou plánovala cvičební program během celého pobytu. Hojná skupinka dětí se zúčastnila i několikakilometrového dobrovolného pěšího výletu, kde se každý účastník dozvěděl, jak používat Nordic walkingové hole a mohl si je rovněž i vyzkoušet.
O zpestření programu se postarali dva divadelní soubory: Holešovský amatérský soubor divadla Hvízd s jejich magickou skříní a na cestě do Fakultní nemocnice Ostrava u nás udělali zastávku zástupci Občanského sdružení Loutky v nemocnici, s indiánským příběhem z Jižní Ameriky. Radostnou událostí pro nás byla i návštěva přátel ze Slovenského hemofilického združení. Téměř celý táborový den s námi strávili Jaro Janovec (předseda SHZ) a Peter Monček (vedoucí letních hemofilických táborů na Slovensku). Malování na plátno speciálními olejovými barvami si děti mohly vyzkoušet s malířem a sochařem Jiřím Vydrou, jehož návštěvu a veškerý malířský materiál zajistila Jana Hornigová prostřednictvím společnosti Amgen. Díla, která na táboře vznikla, by v budoucnosti mohla putovat po dětských odděleních ať už v Pražské či Brněnské FN a budou zachycena v kalendáři na rok 2014, který společnost Amgen připravuje.
Nikdo z nás nemůže uvěřit tomu, že už jsme zase zpět doma. Dva týdny jsou v mžiku pryč a nám všem zůstávají jen vzpomínky na příjemně strávený čas v Ondrášově dvoře. Bylo nám dobře. Děti i dospělí vytvořili kolektiv, který se navzájem podporoval a pomáhal si. Při loučení jen málokdo udržel slzu v oku. To je vizitka, že se tábor opět vydařil a poděkování patří vám všem, kteří jste jakkoliv přiložili ruce ke společnému dílu. Vedoucí, zdravotníci, děti, rodiče a naši štědří a ochotní sponzoři. Vaší pomoci si nesmírně vážíme.
DÍKY za spolupráci i podporu.
Martin Bohůn
