Všechny výše zmíněné stavy patří mezi kardiovaskulární onemocnění. Ta tvoří celosvětově nejčastější příčinu smrti. Jedním z faktorů podílejících se na jejich vzniku je zvýšená srážlivost krve. Může být vrozená, ale i když tento genetický předpoklad nenosíme, jsme ohroženi vznikem sraženin, které mohou ucpat cévy a skončit i smrtí. Rizikové faktory jako cukrovka, kouření, obezita nebo vysoký tlak totiž vedou k poškozování cévní stěny a toto narušení zase ke tvorbě krevních sraženin.
Ředění krve na míru
Aby se snížilo nebezpečí kardiovaskulárních onemocnění, je rizikovým pacientům podávána tzv. antikoagulační léčba, běžně nazývaná „ředění krve“. Co o ní víme?
- Protože je kaskáda koagulace složitá, lze ji ovlivňovat na více místech, a tak existuje celá řada protisrážlivých léků s různými mechanismy účinku.
- Část z nich působí například na krevní destičky, jiné na některý ze zhruba 13 srážecích faktorů.
- Dávka protisrážlivé látky musí být vypočítána přesně na míru pacientovi a stav jeho krve je pravidelně kontrolován, aby nedošlo k příliš velkému zředění a člověk nebyl ohrožen krvácením.
Nebezpečný paradox hemofiliků
Lidé s hemofilií mají srážlivost krve sníženou, a jsou proto před kardiovaskulárními nemocemi do určité míry chráněni. Procento hemofiliků, kteří zemřou na infarkt či mrtvici, je ve srovnání s běžnou populací výrazně nižší. V posledních letech však vzrůstá. Příčinou je to, že díky stále lepším metodám na zvládnutí hemofilie se tito lidé dožívají vyššího věku, kdy riziko kardiovaskulárních komplikací roste. Paradoxně tak může nastat situace, kdy člověk potřebuje krev současně ředit i podporovat její srážení. S trochou nadsázky zde můžeme krev přirovnat ke zraku. Když mladý člověk vidí špatně na dálku a ve stáří přestává vidět i na blízko, neznamená to, že by se jeho dva problémy „vynulovaly“ – potřebuje zkrátka dvoje brýle.
Stále mnoho otazníků
Kromě vysokého věku mohou riziko vzniku krevní sraženiny zvyšovat i další stavy. Jsou to nejčastěji:
- fibrilace síní (srdeční síně se nestahují, ale jen se „chvějí“ a krev stagnuje v jejich záhybech),
- umělé srdeční chlopně,
- závažná ateroskleróza srdečních tepen („angina pectoris“),
- přítomnost nitrožilních katétrů na podávání srážecího faktoru.
Problémem v těchto situacích je to, že zatímco krev hemofilika má sníženou srážlivost obecně a „všude stejně“, v jeho oběhu existují konkrétní místa, kde riziko vzniku sraženiny vzroste natolik, že hemofilii převýší. Lékařům se v těchto situacích nabízí široká škála možností, ale zatím žádná nebyla vyhodnocena jako nejlepší. Léčba se tedy šije pacientovi na míru a upravuje se až na základě prvních výsledků. V budoucnu bude zajisté třeba otázku antikoagulace u hemofiliků lépe zmapovat, neboť si ji lékaři budou muset pokládat stále častěji.
(luko)
