První odloučení hemofilika od rodiny může být stresující jak pro rodiče, tak pro školní personál. Podle nedávného výzkumu provedeného ve Spojených státech amerických se pedagogové ze 13 chronických chorob obávali nejvíce právě hemofilie. Ve většině případů se ukázalo, že jde o strach z neznámého. 83 % učitelů se totiž s žádnou chronickou chorobou dosud nesetkalo. Obavy přitom pramení z mylných představ – mnoho učitelů se například obává, že jejich žák může vykrvácet ze sebemenší oděrky nebo řezné rány. Velká část z nich také odmítá zapojit hemofiliky do běžných aktivit kvůli strachu ze spontánního krvácení.
Základem je komunikace
Většina mýlek však pramení z nedostatečné informovanosti, proto má být kvalitní domluva mezi školou a rodiči základem všeho.
- Před začátkem školního roku by měla proběhnout schůzka s budoucími učiteli, ať už na základní, střední, či vysoké škole. Rozhovorů by se měl účastnit především ředitel školy, třídní učitel a učitel tělocviku.
- Budoucí kantory může povzbudit také přítomnost učitelů z předchozí školy, kteří s hemofilikem již měli zkušenost. Z jejich úst se dozvědí, že přehnané obavy jsou zbytečné a s trochou opatrnosti může celý školní rok proběhnout naprosto hladce.
- Na informační schůzce by rodiče měli objasnit závažnost onemocnění a pomoci všem vytyčit jasné cíle a hranice. Nejdůležitější je odstranit komunikační bariéru a především přehnané obavy z neznámé choroby.
Pět věcí, které by měl učitel vědět
- Krev hemofilika se nesráží stejně dobře jako u zdravé populace. Kvůli tomu může být náchylný ke vzniku vnitřního krvácení, které nemusí být na první pohled patrné. Vždy ho berte vážně, pokud říká, že se necítí dobře.
- Při účasti na fyzických aktivitách možná bude hemofilik potřebovat ochranné pomůcky. Při zvýšené opatrnosti by se měl zapojit, co nejvíce to půjde.
- Spolužáci by měli znát informace o jeho zdravotním stavu přiměřeně k jejich věku. Tím se předejde vzniku různých mýlek, diskriminací a šikany.
- Dítě trpící krvácivou chorobou má své zájmy, naděje a sny stejně jako ostatní děti. Snažte se k němu chovat „normálně“, tj. jako ke zbytku třídy.
- Základem úspěšné spolupráce je především otevřená komunikace mezi školou a rodinou. Samozřejmostí by měl být kontakt obou stran při jakýchkoli dotazech či nejasnostech.
Někdo má na školní léta pěkné vzpomínky, jiný zase o trochu horší. Pomozte vytvořit pro malé hemofiliky příjemné a přátelské prostředí, ať i po letech rádi vzpomínají na krásnou epizodu svého života.
(holi)
