Pacienti s hemofilií mají nedostatek srážecích faktorů v krvi, což vede ke zvýšené krvácivosti. Problémem nejsou drobné řezné ranky získané během každodenního fungování, ale především vnitřní krvácení, které poškozuje klouby, orgány a okolní tkáně.
Rozlišujeme hned několik typů hemofilie, nejčastější jsou ale tyto dva:
- hemofilie A, kdy má pacient nedostatek srážecího faktoru VIII,
- hemofilie B, kdy má pacient nedostatek srážecího faktoru IX.
Zatímco někteří hemofilici mají jen nízký nedostatek srážecího faktoru, u jiných je jeho množství tak malé, že to výrazně zvyšuje riziko těžkých zdravotních problémů. Proč tomu tak je?
Jak probíhá srážení krve
Ve chvíli, kdy se řízneme do prstu při krájení zeleniny, dojde v našem k těle ke třem reakcím: postižená céva se stáhne, aktivují se krevní destičky a také dojde k aktivaci takzvané srážecí (koagulační) kaskády. Stažením cévy se zamezí průtoku krve a sníží se krvácení. Krevní destičky jsou pak úlomky buněk, které jsou schopné se slepit dohromady a vytvořit zátku, která zastaví krvácení. Tato zátka ale potřebuje podporu ve formě zpevňující sítě, která vzniká právě srážecí kaskádou.
Tato kaskáda je rychlý sled dějů, kdy se postupně aktivují bílkoviny v naší krvi, takzvané srážecí faktory. Na jejím konci je aktivace faktoru X (10), který společně s dalšími molekulami aktivuje důležitou bílkovinu trombin. Ta následně odštěpí část bílkoviny fibrinogen a tím ji přemění na fibrin, který vytvoří vláknitou propletenou síť a stabilizuje destičkovou zátku.
Faktory VIII a IX se uplatňují při aktivaci faktoru X. Zatímco faktor VIII přímo aktivuje faktor X, faktor IX je aktivátorem faktoru VIII. Všechno tak na sobě závisí a při nedostatku těchto faktorů tak nemůže docházet k dostatečné stabilizaci destičkové zátky.
Genetická podstata hemofilie
Nedostatek srážecích faktorů je způsoben mutací nebo změnou genetické informace, která se přenáší od rodičů hned na začátku vývoje. Existují i případy, kdy jedinec získá hemofilii v průběhu života, ale jde o velmi vzácné situace.
Pro hemofilii A a B se jedná o změnu na pohlavním chromozomu X. Chromozomy jsou nosiče genetické informace uložené v jádře buňky. Člověk má obyčejně 46 chromozomů, z nichž dva určují jeho pohlaví – jedná se o pohlavní chromozomy X a Y. V případě ženy nacházíme kombinaci chromozomů XX, u muže pak kombinaci XY.
Při vzniku nového života člověk dostává půlku chromozomů od otce a půlku od matky. To platí i pro pohlavní chromozomy. Narodí-li se holčička, dostane od každého rodiče jeden chromozom X. U chlapečka pak chromozom X poskytla matka a chromozom Y pochází od otce. Tohle uspořádání vysvětluje, proč hemofilii nejčastěji přenášejí ženy a proč je většina hemofiliků mužského pohlaví.
Zatímco žena potřebuje mutované chromozomy X od obou rodičů, aby se u ní hemofilie projevila a v případě pouze jednoho postiženého chromozomu X se z ní stává bezpříznaková přenašečka hemofilického genu, u muže je to buď, anebo. Pokud od matky získá mutovaný chromozom X, je z něj hemofilik.
Samozřejmě jako všude i tady existují výjimky, a proto se může stát, že i žena přenašečka má zvýšenou krvácivost. Nebývá to ale časté.
Dědičnost hemofilie
Podle genetického vybavení rodičů může vzniknout hned několik situací, například:
- otec s nezměněným chromozomem X a matka přenašečka – 25% šance na syna hemofilika, 25% šance na zdravého syna, 25% šance na dceru přenašečku a 25% šance na dceru se dvěma nezměněnými chromozomy X,
- otec hemofilik a matka se dvěma normálními chromozomy X – synové bez rizika hemofilie, všechny dcery přenašečky.
Dědičnost hemofilie – v důsledku poruchy na chromozomu X
- Obvykle přenáší mutovaný gen pro faktor VIII nebo IX ženy (přenašečky).
- Existuje 50% riziko, že syn přenašečky bude mít hemofilii.
Popis: přenašečka (vedle kolečka) – pacient s hemofilií (vedle čtverečku), Zdroj: Carr M. E. et al. J Blood Med. 2015; 6: 245–255.
(jala)
Zdroje:
