Trpíte chronickou chorobou? Pak pozor na deprese!

Hledáme-li komplikace nějakého onemocnění, obvykle přemýšlíme o těch tělesných. Neměli bychom však zapomínat ani na ty duševní, protože v případě chronických chorob právě ty nemocné často provázejí. Depresivní příznaky pociťuje podle odhadů odborníků zhruba třetina osob trpících závažnými zdravotními problémy.

Příčin je několik

Důvody, proč lidská psychika reaguje na přítomnost dlouhodobého onemocnění často depresí, není nikterak těžké najít. Patří mezi ně:

• obtížná léčitelnost choroby,
• dlouhotrvající obtěžující zdravotní obtíže,
• nutnost omezení v běžných aktivitách.

Častější výskyt

Zatímco v běžné populaci se riziko rozvoje depresivního stavu pohybuje od 10 do 25 % u žen a mezi 5 až 12 % u mužů, v případě nemocných s chronickým onemocněním vzrůstá toto číslo na 25–33 %. Nebezpečí je větší pro osoby, které již v minulosti podobný stav prodělaly. Souvislost lze také nalézt mezi výskytem deprese a závažností vlastní choroby či rozsahu jejího dopadu na běžný život.

Nepřehlížejte varovné signály

Přítomnost deprese nepříznivě ovlivňuje příznaky souběžně probíhajícího chronického onemocnění, zvláště pak co se vnímání bolesti a únavy týče. Takto nemocní obvykle omezují kontakt s okolím, což ve svém důsledku neprospívá ani fyzickému, ani psychickému zdraví. Depresivní symptomy bývají okolím často přehlíženy a chronickou chorobou maskovány. Po zaléčení tělesných příznaků pak obvykle více vystupují na povrch. Patří mezi ně:

• trvale skleslá nálada,
• ztráta zájmů a potěšení z aktivit,
• nerozhodnost, zhoršená pozornost,
• zpomalení pohybů, monotónní tichá řeč a mimika,
• snížené sebevědomí a sebedůvěra,
• pocity beznaděje, viny, opakované myšlenky na smrt,
• pesimistický pohled do budoucna,
• únava i po nepatrné námaze,
• ztráta váhy nebo naopak přírůstek hmotnosti či neobvykle zvýšená chuť k jídlu,
• nespavost nebo větší potřeba spánku,
• brzká ranní probouzení,
• ztráta sexuální touhy.

Pokud u sebe nebo někoho blízkého podobné příznaky zaznamenáte, neváhejte se obrátit na odborníka. S výběrem toho vhodného by vám měl pomoci praktický lékař nebo i hematolog, ke kterému pravidelně docházíte.

(veri)

Zdroj: www.webmd.com